S národním obrozením se v našich zemích rozšířil zvyk demonstrovat svou příslušnost vlajkou či praporem. Jejich výtvarnými návrhy se zabývali nejslavnější umělci, jejich zhotovení, malování nebo vyšívání bylo mimořádnou poctou. Při nejrůznějších slavnostech se vyvěšovaly vlajky nebo prapory zemské a obecní. Na slavnostních zasedáních a v průvodech se svými vlajkami prezentovaly spolky pěvecké, divadelní, okrašlovací i tělovýchovné. Pro hasičské sbory, sokolské i skautské oddíly nebo myslivecké jednoty je prapor chloubou, která se i po několik generací pečlivě uchovává ve zbrojnici, klubovně či muzeu a při slavnostech i soutěžích nebo na výročních plesech se hrdě vyvěšuje. Církevní vlajky a prapory jsou neseny v náboženských procesích a vztyčovány při církevních svátcích. Vlajky a vlaječky sportovních klubů nebo univerzit jsou vyhledávaným suvenýrem po celém světě a najdeme je v klubovnách i domácích pokojích členů a příznivců. Své vlajky mají policejní sbory nebo politické strany.
